Moje kamarádka

Měla jsem kamarádku, která mi záviděla úplně všechno. Dlouho jsem to nevěděla, a hlavně jsem to nevnímala, ale postupem času jsem si toho začala všímat. Žárlila na mě šíleným způsobem. A mě to hrozně trápilo, protože to byla moje nejlepší kamarádka, od které bych spíše čekala, že mi bude přát štěstí a ne, že bude nešťastná, že se mi daří. Byla naštvaná úplně za všechno. Ať už to bylo to, že jsem měla nového kluka, nebo se mi něco podařilo. Chtěla prostě to stejné, co já. Pořád jsem měla pocit, že se po mně, „opičí“ a už mi to lezlo na nervy. Skončilo to dokonce tak, že nakonec přebrala i mou novou známost. 

Když jsem se to dozvěděla, tak jsem vlastně na to ani neměla slov. Myslela jsem, že mi vytrysknou slzy. Někdo mi totiž poslal jejich společnou fotku, já jsem strnula jako sloup a bylo mi do pláče. Ale právě tehdy jsem si uvědomila, jak špatné bylo to, když jsem téhle mojí nejlepší kamarádce věřila. Hodně jsem se v ní spletla. Občas člověk věří lidem, kterým nemá. Já jsem si myslela, že intuici mám správnou, ale dlouho mi trvalo, než jsem na to přišla. A zpětně nemůžu vůbec pochopit, jak jsem se s ní mohla bavit. Normálně mi to přijde směšné, protože jsem měla tušit, že mě takhle zradí.

A nešlo jenom o toho kluka, ale prostě o princip. Nakonec jsem si našla novou nejlepší kamarádku, která je jiná, ale tohle zklamání mi zůstává hluboko v srdci. A dlouho mi trvalo, než jsem si našla tu novou kamarádku. Původně jsem nikomu nevěřila a nechtěla jsem se s nikým skamarádit. Však taky po tom, co jsem si prožila, se ani není čemu divit. Tahle kamarádka je úplně jiná a přeje mi štěstí v životě a jsem ráda za to, že jsem ji poznala. Je strašně hodná a můžu jí říct o čemkoliv, co mě trápí anebo z čeho mám naopak radost. A věřím tomu, že by mě nikdy nezradila tak hnusným způsobem.