Pařížská mírová konference
1. světová válka, dříve nazývaná „Velká válka“, do té doby největší vlečný konflikt v dějinách, jenž stál život na 10 milionů vojáků i civilistů. Zuřila od léta 1914 a po 4 letech nakonec na svou stranu získaly převahu státy Dohody v čele s USA, Británií a Francií. Dobojovalo se do podzimu 1918, Osmanská a Rakousko-uherská říše padly a zničené a svými spojenci opuštěné Německé císařství zůstalo ve válce samo a bylo jasné, že konec se blíží. Přišel 11. listopadu 1918 v 11 hodin dopoledne pařížského času. Obnovení mezinárodní diplomacie a vůbec veškerého chodu společnosti však bylo ještě nevyřešeno, a tak byla zahájena Pařížská mírová konference na zámku Versailles.
Zasedalo na ni 27 států a 5 britských dominií, poražené státy pozvány nebyly, o jejich osudu se tedy rozhodovalo v nepřítomnosti. V čele konference stála tzv. Nejvyšší rada v různém složení dle potřeby a Rada pěti sestavená z britského ministerského předsedy George, francouzského premiéra Clemenceau, prezidenta USA Wilsona, italského premiéra Orlanda a japonského předsedy vlády Makina.
Základem byla tzv. německá otázka – tedy způsob, jakým bude potrestáno poražené Německo coby hlavní viník války a jak s ním bude jednáno. Vznikly dvě varianty – britská a francouzská. Britský návrh stál na myšlence shovívavého přístupu vůči Německu s cílem vybudovat Evropu s rovnováhou sil. Francouzský návrh byl radikálně tvrdší a prosazoval tvrdé potrestání Německa coby agresora. Bohužel zvítězila francouzská varianta a Německu byly uděleny 3 těžké tresty:
- územní ztráty – Německo je zbaveno všech kolonií a cca 13% evropského území, přičemž nejcitelnější bylo odevzdání Alsaska-Lotrinska (hl. průmyslové oblasti) Francii. Dále bylo vytvořeno 50 km demilitarizovaného pásma na pravém (německém) břehu Rýna ovládaného Francií, levý (francouzský) břeh byl okupován armádami Dohody. Jednou z největších ran bylo rozdělení státu na dvě části vytvořením tzv. polského koridoru mezi Německem a německým přístavem Gdaňsk.
- demilitarizace – Německo nesmí mít žádné těžké zbraně (tanky, děla, plyn, ponorky, námořní lodě, letadla…) a armádu smí tvořit max. 100 000 vojáků s lehkými zbraněmi, následně je rozpuštěn generální štáb a zrušena branná povinnost
- válečné reparace – Německo musí zaplatit Francii 20 miliard franků ve zlatě jako náhradu škod
(tj. 96 000 tun ryzího zlata). Částka je zcela nesmyslná a přesahující možnosti Německa a stává se tak příčinou dalších sporů a napětí.
Po podepsání dalších smluv s ostatními poraženými státy (např. s Rakouskem v Saint-Germain v září 1919) je v lednu 1921 konference oficiálně a definitivně ukončena, čímž padá opona nad Velkou válkou a pomalinku se zvedá před dalším dramatem 20. století, které na tento konflikt přímo navazuje (zejména skrz „německý komplex“) – Druhou světovou válkou…